I. Už jste si zkoušeli čistit zuby „zubním klacíkem“?
Už jste si zkoušeli čistit zuby „zubním klacíkem“? Ne? Ale co by nám zbylo jiného, když bychom neměli po ruce umělohmotný kartáček, pastu a jiné zázraky, které na nás každé ráno čekají v koupelně. A to ještě nebyl zubní klacík zdaleka to nejhorší – no posuďte sami, čím vším si lidé kdysi zuby čistili:
- Super čistotní byli starověcí Egypťané. Už 3000 let př. n. l. dávali mumiím do sarkofágu tenké větvičky na jednom konci roztřepené do měkkých vláken, aby si v posmrtném životě mohli zemřelí čistit zuby aspoň dvakrát denně, jak byli zvyklí zaživa (Jak to ta mumie dělala, když měla obě ruce zabalené do plátna jako ... prostě jako mumie, ale zůstává záhadou).
- První, kdo si zuby nejen čistili, ale také nám o tom zanechali písemné záznamy, byli starověcí Babyloňané – někdy kolem roku 1500 př. n. l. k očistě svého chrupu používali cosi jako „žvýkací klacíky“. Takže tehdy by na vás rodiče nevolali: „Už sis vyčistil zuby?“, ale: „Už jsi sežvýkal svůj klacík?“.
- Také starověcí Řekové a Římani se o své zuby starali - používali dřevěné tyčinky, velké zhruba jako dnešní tužka, které se za účelem očisty chrupu žvýkaly, až jeden jejich konec změknul, roztřepil se a posloužil jako primitivní kartáček – zatímco druhý, zašpičatělý konec sloužil jako párátko k vyškrabávání jídla z mezizubních prostor. A aby těch funkcí nebylo málo, tyčinky se často vyráběly z větévek aromatických dřevin, takže zároveň posloužily jako ústní deodorant. Takové starověké 3 v jednom.
- Starověcí Číňané začali také původně se žvýkacími klacíky, asi v době kolem roku 1600 př. n. l. Ale už za nějakých 3000 let je to přestalo bavit, a tak v 15. století n. l. vynalezli první štětinový zubní kartáček, podobný tomu našemu umělohmotnému. Jenomže protože umělá hmota ještě nebyla k mání, oholili milí Číňané šíji divokého sibiřského kance (Asi uloveného. Živý by se nejspíš bránil.) a získané štětiny vsadili do bambusové nebo kostěné rukojeti. Tento výtvor pak zvědaví cestovatelé přivezli i do Evropy.
- Štětinaté udělátko z Číny však zpočátku ve středověkých Evropanech mnoho zájmu nevzbudilo, protože jen málokterý obyvatel starého kontinentu si tenkrát čistil zuby (neberte si z nich příklad – naši dávní předci byli vesměs pěkná čuňátka). Někteří jedinci však používali alespoň párátka z husího pírka nebo ze stříbra či mědi. Kančí štětiny na kartáčku se Evropanům zpočátku zdály tvrdé – není divu, když museli mít z nedostatečné ústní hygieny zanícené a tudíž přecitlivělé dásně. Zkoušeli tedy používat jinou zvířecí srst, například koňskou nebo dokonce z jezevce (Jezevčí chlupy se používaly na drahé luxusní kartáčky – jestli ale po použití takového kartáčku z pusy nesmrdělo ještě víc než předtím?). Kančí štětiny však jednoznačně vítězily a nebozí kanci a jiné svině byli pro svou pokrývku šíje krutě pronásledováni až do první poloviny dvacátého století, kdy byl vynalezen nylon.
- Evropané v 18. století začali mnohem více mlsat různé cukrovinky. A co na to jejich chrup? Začal se pořádně kazit. Jestli se bojíte zubaře, tak buďte rádi, že jste nikdy nemuseli s bolavým zubem k zubaři tehdejšímu – zuby se trhaly kleštěmi bez jakéhokoli umrtvení a mohlo to být i životu nebezpečné! Jaký div, že v lidech se náhle probudil zájem o ústní hygienu a vynález zubního kartáčku byl se všeobecným nadšením přijat. Kdo jej nevlastnil, byl dokonce jakožto nemoderní jedinec společensky znemožněn.
- Přibližně v roce 1780 byl v Evropě vyroben první masově produkovaný kartáček a to nějakým Williamem Addisem z Clerkenaldu v Anglii. Addis a později jeho následníci produkovali opravdu krásně propracované, ručně vyráběné kartáčky – díky tehdejší levné pracovní síle si to mohli dovolit. Kartáčky totiž vyráběly převážně ženy přímo ve svých domácnostech. Rukojeti tehdejších zubních kartáčků byly vyřezány z kostí (nejčastěji z holeních a hýžďových kostí volů) a jejich pracovní konce byly osazeny přírodními štětinami připevněnými ve vyvrtaných dírách tenkým drátkem. Štětiny byly získávány převážně z krku prasat - obzvláště silně srstnatých prasat ze Sibiře nebo severních oblastí Číny (Ano, staré známé chlupy čínského prasete. Jako by smyslem prasečího života bylo skončit v nějakém kartáčku a čistit zkažené chrupy). Z produkce zubních kartáčků se začínal stávat byznys, který ve 20. století narostl do obřích rozměrů. Jejich masová výroba se koncem 19. století rozvinula ve Francii, posléze takřka v celé Evropě a v roce 1885 také v USA. O něco později francouzští obchodníci vyvezli toto řemeslo do Japonska a šikovní Japonci začali zanedlouho masově vyrábět nejlevnější zubní kartáčky.
- Takže ještě na přelomu 19. a 20. století byste si každý den do pusy strkali prasečí chlupy – fuuuj! (Zato by ty chlupy držely v krásné, ručně vyřezané rukojeti!) Přítrž tomu učinil až pan Wallace H. Carothers, který vynalezl v laboratořích závodu Du Pont de Memours v USA v letech 1937-38 úžasnou věc, která dostala název nylon. Tento materiál se okamžitě proslavil díky jemným nylonovým punčoškám a zubním kartáčkům s nylonovými štětinami. První nylonový kartáček byl nazýván „zázračný kartáček Doktora Westa“ a oproti dosud vyráběným kartáčkům, jejichž štětiny nedržely příliš pohromadě, špatně schnuly a poskytovaly útočiště mnoha nežádoucím bakteriím, měl značné výhody. Zpočátku nadšení zákazníci však posléze odhalili i jeho slabinu – štětiny byly příliš tvrdé a poškozovaly dásně. Tento problém vyřešili producenti zubních kartáčků až po roce 1950, kdy vylepšili své výrobky měkčími nylonovými štětinami. Přírodním štětinám nicméně odzvonilo a kanci mohli přestat utrácet nehorázné peníze za šály na oholené krky.
- Elektřinou lze pohánět kdeco – tak proč ne kartáček? Řekli si kolem roku
1939 Švýcaři a
první elektrický kartáček, tedy kartáček na elektrický pohon, byl na světě. Prodávat ho ale začali Američané pod poněkud podezřelým názvem „Braxodent“. Kartáček snaživě napodoboval pohyby při klasickém ručním čištění – jeho hlavička kmitala v jedné rovině dopředu dozadu a tím mělo být dosaženo většího čisticího efektu. Z dnešního pohledu byl však takový kartáček vhodnější více na údržbu obuvi než na čištění zubů.
- Ale člověk je tvor líný a proto bylo jasné, že samoobslužný elektrický kartáček ještě neřekl poslední slovo. Jeho čas přišel roku 1987, kdy vznikl elektrokartáček revolucionář. Místo aby tento kartáček jménem „Interplak“ dělal směšné pohyby jako jeho předchůdci, přišel s rotační technikou, kterou využívají všechny moderní elektrické zubní kartáčky: každý jednotlivý snopek jeho štětin rotoval v opačném směru než snopek sousední. Přestože tedy dnes existuje mnoho různých typů elektrických kartáčků, jsou si podobné tím, že jejich čistící hlava obsahuje sadu rotujících štětin. Elektrické kartáčky jsou dnes opravdu velmi výkonné – jsou schopné vykonat 3000 až 7500 pohybů za minutu ( to by se vám rukou asi nepodařilo). Ty nejmodernější - říká se jim sonické – navíc generují vysokofrekvenční pulsační pohyb, který doslova trhá bakterie zubního plaku na cucky.
/spracované podľa www.i-zuby.cz/
II. Víme, čím jíme? Aneb malé zubní opáčko...
Jak se říká těm roztomilým malým bílým výrůstkům, co jich máme plnou pusu? Správně - zuby! (To nebylo moc těžké, že?)
A z čeho se takový zub skládá?
Každý náš zub má tři části: korunku, krček a kořen.
Korunka je část zubu viditelná v ústech.
Krček spojuje korunku s kořenem.
Kořen je uložený v zubním lůžku.
Co bychom uviděli, kdyby nás někdy napadlo zub rozpůlit? Každý zub tvoří několik vrstev:
Sklovina je nejtvrdší zubní vrstva, která pokrývá povrch zubu, chrání jej a je nejtvrdší tkání v lidském těle – dokonce ani kosti nejsou tvrdší!
Zubovina (dentin) je uložena pod sklovinou, má lehce nažloutlou barvu, je pevná, ale není tak tvrdá jako sklovina.
Zubní dřeň (pulpa) obsahuje nervy a cévní zásobení zubu – právě ta bolí, když se nám udělá kaz: Nervy přinášejí do mozku signály bolesti, jestliže je zub kazem napaden.
Cévy zajišťují výživu zubu a odstraňují odpadové látky.
Cement je tvrdý, drsný a pokrývá povrch kořene.
Zuby jsou uložené v zubním lůžku a s kostí jsou spojené drobnými závěsnými vlákny.
Stačí jeden pohled do zrcadla a vidíme, že všechny zuby nejsou stejné.
Jaké typy zubů existují?
Typů zubů je víc. Zubní oblouk obsahuje všechny zuby, které jsou úhledně naskládané v horní a dolní čelisti. Zuby mají různý tvar a také plní v ústech různé úkoly.
Rozlišujeme 4 typy zubů: řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky.
Přední zuby, jedničky a dvojky, se nazývají řezáky – jsou ploché, jejich kousací hrana je ostrá a v ústech jich máme osm, čtyři v horní a čtyři v dolní čelisti. Používáme je k ukousnutí potravy a taky je můžeme na okolí cenit, když se usmíváme.
Po obou stranách řezáků jsou špičáky (trojky) – dva v horní a dva v dolní čelisti. Mají delší kořen než řezáky a poskytují jim přátelskou výpomoc při trhání a kousání potravy.
Vedle špičáku se nacházejí třenové zuby (čtyřky a pětky) – opět hezky rovnoměrně, čtyři v horní a čtyři v dolní čelisti. Podílejí se na kousání potravy a na jejím rozžvýkání.
No a úplně vzadu, pěkně schované, si lebedí ty nejširší zuby, stoličky (šestky a sedmičky). Také ty jsou čtyři v horní a čtyři v dolní čelisti a žvýkají všechny ty dobroty, co se nám v ústech ocitnou.
Zubní hitparádu uzavírají zuby moudrosti (osmičky). Než jsou dostatečně moudré na to, aby se prořezaly ven, tak to zabere dost času – obvykle kolem 25ti let. Takže na ty si ještě chvilku počkáme...
Kolikrát se zuby v ústech vymění?
První zuby se nazývají mléčné. Jsou v ústech jen dočasně, teprve po nich přicházejí zuby stálé. Když nám vypadají i ty, tak už žádné další nerostou a musíme nosit protézu – proto je důležité se o všechny naše zuby dobře starat!
Jak vypadá mléčný chrup?
Úplně první zoubky začnou lézt z dásně (odborně se tomu říká prořezávání, i když do zubů nám při tom nikdo neřeže) přibližně v 6. měsíci po narození. A pak už to jde ráz na ráz!
- jedničky (první řezáky) se prořezávají 6 - 8 měsíců
- dvojky (druhé řezáky) asi 9 měsíců
- trojky (špičáky) 16 -20 měsíců
- čtyřky (první stoličky) 12 -16 měsíců
- a nakonec pětky (druhé stoličky) 20 - 30 měsíců
Prostě od půl roku až do tří let věku se pořád objevují další a další mléčné zuby (ještěže to máme za sebou). Okolo 3. roku života jsou už všechny venku, takže v každé čelisti jsou nakonec 4 řezáky, 2 špičáky a 4 stoličky. Celkem má mléčný chrup 20 zubů.
A musíme se starat i o mléčné zuby, když stejně brzo vypadnou?
Ano. Zuby, mléčné i stálé, slouží nejenom ke kousání, ale také se podílejí na tvorbě slov a pomáhají správné výslovnosti (proto je lidem bez předních zubů hůř rozumět). Zuby, ačkoli nejsou vidět, mají vliv i na to, jak náš obličej vypadá (Zkuste si nechat všechny zuby vytrhnout a uvidíte, jak se vaše tváře změní). Mléčné zuby navíc ovlivňují i vývoj čelisti a to, zda budou stálé zuby správně postavené. Proto je třeba, abychom se o ně starali a předčasně o ně nepřišli (Takže teď, když víte, jak jsou pro vás důležité, už si dáte pozor, abyste si je nevyrazili při sportování, že ano? Nebo je třeba neprohráli v kartách).
Když nadejde jejich čas, začnou se mléčným zubům zkracovat kořeny a na jejich místo se postupně tlačí zuby stálé (Už se asi nemůžou dočkat, jak si taky hryznou). Mléčné zuby vypadávají ve stejném pořadí, jako se kdysi dávno, když jsme byli batolata, prořezávaly:
- nejprve vypadnou mezi 5.- 8. rokem řezáky
- a pak mezi 10. – 12. rokem špičáky a stoličky
Ale stálé zuby nečekají, až nám vypadají všechny mléčné (To by nebylo moc praktické, žít několik let jen s pár zuby někde vzadu a velkou dírou vpředu). Na místě vypadnutých mléčných zubů se objevují zuby stálé a postupně je nahrazují. Kolem 6 až 8mi roků, kdy se prořežou stálé jedničky, které jsou v porovnání se zbývajícími mléčnými zuby mnohem větší, můžeme vypadat trochu jako bobr (Ale hlavu vzhůru, vypadáme tak jenom chvilku. Bobr celý život). Toto období smíšeného chrupu začíná okolo 5.- 6. roku (to se prořeže první stálá stolička) a pokračuje až do 12 – 13 let. Pořadí je opět přesně dané a zuby se obměňují postupně (Asi abychom se jednou ráno nevzbudili s úplně novým chrupem. To by nás mohlo vyděsit).
Nejprve se prořezává první stálá stolička, a to hned za dočasnými stoličkami, v průběhu 5.- 6. roku života. Nazývá se „šestka“, protože je šestá v zubním oblouku. Je velmi důležitá pro dobré rozžvýkání potravy a ovlivňuje i správné postavení dalších stálých zubů.
Po šestkách následují první a druhé stálé řezáky, potom špičáky, dále třenové zuby (čtyřky a pětky) a nakonec druhé a třetí stálé stoličky.
V každé čelisti, nahoře i dole, tak máme nakonec 4 řezáky, 2 špičáky, 4 zuby třenové a 6 stoliček. Dospělý člověk má celkem 32 zubů.
III. Noční můra našich zubů zvaná zubní kaz
Co myslíte, která choroba je na celém světě nejrozšířenější a napadá bez rozdílu téměř každého? Není to žádná neznámá nemoc, ale „obyčejný“ zubní kaz. Ze všech lidí ohrožuje nejčastěji právě děti (Že by za to mohly všechny ty sladkosti, co máme tak rádi? Přihořívá...). Ale neztrácejme hlavu, proti zubnímu kazu nejsme bezmocní.
Co je vlastně zubní kaz?
Odborně řečeno jde o onemocnění, které se vyznačuje úbytkem minerálních látek (hlavně fosfátu a vápníku) ze skloviny a zuboviny. Tyhle jinak superpevné materiály se pak rozpadají jako drolící se skály a vzniká kazící se dutina.
No, možná bychom se i s větší jeskyní v zubu smířili, ale zubní kaz bohužel dovede taky pořádně bolet. Už v samém začátku můžeme porušení skloviny vnímat nepříjemně, třeba při pití studených nápojů (jako je taková ledově vychlazená minerálka, hmmmm), nebo nás může zub pobolívat jako reakce na něco sladkého či slaného (takže vlastně skoro na všecko). Když si řekneme, že to ještě není tak zlé a návštěvu u zubaře odkládáme, kaz se šíří podél hranice skloviny a zuboviny a do hloubky směrem k zubní dřeni. Zkažená dutina se postupně zvětšuje a může dojít až k úplnému zničení zubní korunky. Pak už nestačí jednoduché zaplombování zubu, ale je třeba větší zákrok, někdy i odstranění zubu. Navíc, zánět a bakteriální infekce v okolí mléčného zubu mohou poškodit i vývoj stálého zubu, který vyroste na jeho místě. Proto je lepší v případě potíží návštěvu zubaře neodkládat, aby nám do dospělosti v ústech ještě něco zbylo.
Jak to tak ale přijde, že najednou začnou minerální látky v tvrdých zubních tkáních ubývat?
Pro odpověď musíme zabrousit do chemie. Základní příčinou vzniku zubního kazu je přítomnost a činnost bakterií, které dokáží měnit sacharidy na slabé organické kyseliny. Tyto bakterie jsou schopné v kyselém prostředí přežívat (jsou to pěkně odolné potvůrky). Když sníme něco, co sacharidy obsahuje, původně neutrální prostředí ústní dutiny se změní na kyselé – pH v ústech klesne pod hranici 5,5. Minerální látky v zubech se tím začnou uvolňovat, sklovina se rozpouští jako sněhulák na slunci a na zubní kaz máme zaděláno.
Čím to, že potom nemáme zkažené zuby všechny a pořád?
Zubní sklovina se dokáže proti vzniku zubního kazu bránit, pokud kyselé prostředí v ústech netrvá příliš dlouhou dobu a neopakuje se příliš často. Uvolněné minerály jsou dokonce schopné se opět uložit, pokud neutrální prostředí trvá dostatečně dlouho. Zdrojem minerálů jsou sliny (Takže když nad něčím slintáme, dělá to našim zubům moc dobře!). Sliny také pomáhají odstraňovat zbytky potravy a urychlují neutralizaci kyselého prostředí.
Kromě toho, že budeme pořádně slintat (v tom nám může pomoci třeba žvýkačka bez cukru), je hlavně důležité, kolik a jak často sacharidy jíme. Čím více a častěji, tím stoupá míra a délka trvání kyselého ústního prostředí a také pravděpodobnost, že si v zubu vypěstujeme kaz.
Jsme tedy vůči zubnímu kazu bezmocní?
Naštěstí ne. Máme několik možností, jak vzniku zubního kazu zabránit nebo kazivost snížit. Patří sem:
- pravidelná a správná péče o ústní dutinu
- zdravá výživa s omezením cukrů
- posilnění odolnosti zubních tkanin fluoridy
Nácvik čištění zubů nastává v období mezi 2. a 3. rokem života, kdy ještě dítěti pomáhají s čištěním rodiče. Ve věku 6 až 7 roků už jsme takové šikulky, že si můžeme čistit zuby sami. Rodiče by nás ale měli kontrolovat, zda to děláme správně a na některé zuby nezapomínáme (A my můžeme zase občas dohlédnout na rodiče. Jejich zuby nám budou určitě vděčné.). Také je důležitá velikost zubního kartáčku a tvar jeho hlavy, což závisí na našem věku.
A co když nás pobolívá dáseň? Znamená to, že máme zkažený zub?
I u zdravých dětí se občas vyskytují bolesti dásní - dásně jsou zarudlé a jejich okraj napuchlý. Nejčastější příčinou je hromadění zubního plaku v blízkosti zubního krčku. Zubní lékař nám při pravidelných prohlídkách pomůže najít příčiny, které způsobují hromadění zubního plaku. Nejdůležitější je zubní plak pečlivě a pravidelně odstraňovat
IV. Záleží zubům na tom, co jíme?
Člověk by si řekl, že zubům to bude jedno, co jíme, vždyť všechno ochutnáváme chuťovými pohárky na jazyku, ne? Ale skladba naší stravy má na stav zubů velký vliv. Určitě jste už slyšeli, že je důležité nejíst příliš mnoho cukrů, slazených potravin a nápojů. Ale nebojte, neznamená to, že všechno sladké je zakázáno! Jde o to, kdy a v jakém množství si na sladkém pochutnáme.
Čím déle kyselé prostředí (které, jak jsme si řekli výše, vzniká v ústech působením cukrů) v ústech trvá, tím déle dochází k naleptávání skloviny. Proto jsou pro zuby škodlivé nejen jednoduché cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza, laktóza), ale i škroby, hlavně tepelně zpracované (chleba, rohlíky, hamburgery atd.). Nebezpečné jsou také potraviny lepkavé a sladké (třeba taková matlavá karamela), které se na zubech dlouho drží.
Naše zuby se ale i s takovou náloží kyselin vypořádají, pokud je takovými „lahůdkami“ nebombardujeme moc často. Důležité proto je nejíst a nepít sladké potraviny a nápoje během celého dne. Mlsání mezi hlavními jídly je poukázkou na zkažený chrup.
Cukr a cukrem slazené potraviny najdeme zejména v pekárenských výrobcích, cukrářských výrobcích, trvanlivém pečivu, sladkostech, cukrem slazených nápojích a v potravinách obsahujících škrob. Nejvíc ale záleží na tom, kdy, jakým způsobem a jak často potraviny obsahující jednoduché a složité cukry konzumujeme.
Ovocné džusy je zase dobré ředit vodou v poměru jedna ku jedné. Také je můžeme pít slámkou. Základem je, aby se šťáva z citrusových plodů nacházela v ústní dutině co nejkratší čas, aby zuby co nejméně rozleptávala.
A které potraviny dělají našim zubům dobře? Zubům svědčí hlavně mléko a mléčné výrobky (obsahují vápník), sýry, ovoce a zelenina (obsahují vitamíny A, C a D - ty jsou pro zdravý vývoj zubů nezbytné). Zubům také neškodí žvýkačky bez cukru.
V. Důkladná zubní očista
Bohužel, se znalostí čištění zubů se nerodíme. Spousta lidí si zuby jen tak narychlo ošudlá – často třeba jenom zepředu - a myslí přitom na kdovíco (třeba na školu... to snad ne!), a domnívají se, že mají vystaráno. Je to škoda, protože na zubech tak zůstává a hromadí se zubní plak.
Co je na zubním plaku tak špatného?
Zubní plak je tvořený z mikroskopických zbytků potravy. Hromadí se, uskladňuje na zubech, dásních i jazyku. To se velmi líbí bakteriím, které se takovými zbytky naší potravy živí. Zabydlí se v ústech, množí se a podílejí se na vzniku zubního kazu a zánětů dásní. Na bakterie ale vyzrajeme, pokud plak pravidelně odstraňujeme. Pak se nemají čím živit a než by držely hladovku, radši naše ústa rychle opustí. My pak nemáme kazy a zuby ani dásně nás nebolí.
VI. Vonět jako lilie, nebo smrdět jako tchoř?
Když nedodržujeme ústní hygienu, může nám začít smrdět z pusy. A to je dost nepříjemné, hlavně pro ty, co třeba sedí v lavici vedle nás nebo před námi (takže jestli sedíte hned před tabulí nebo sami, nemusíte číst dál...no, možná radši ano, co kdyby vás paní učitelka přesadila). Hodně dospěláků si myslí, že jim z pusy smrdí proto, že snědli něco ne zrovna voňavého (česnek, cibuli, rok staré olomoucké tvarůžky a podobně). Ve skutečnosti 90 procent zápachu vzniká přímo v ústech, jen zbylých 10 procent způsobuje onemocnění vnitřních orgánů. Pokud máme v pořádku trávicí soustavu, tak i nejsmradlavějšího česneku se můžeme zbavit do deseti minut. Proto naprostá většina lidí může mít ústa voňavá jako růžový sad, stačí jen, aby se jim v nich nehromadily bakterie. Platí jednoduché pravidlo, že kde není plak, nejsou ani bakterie, a tím pádem nehrozí ani zubní kaz, ani zápach z úst.
Na zubní plak je potřeba se řádně vyzbrojit účinnými prostředky – hlavní je správný zubní kartáček. Na mezery mezi zuby se nám bude hodit mezizubní kartáček a tam, kam se ani s ním nedostaneme, zubní nit.
Když zrovna nestojíme před zrcadlem a nebojujeme s plakem sami, pomáhají nám sliny. Působí jako taková nepřetržitá zubní myčka a oplachují z povrchu zubů bakterie. Když mají správné složení, působí dokonce jako dezinfekce. Aby sliny pracovaly, jak nejlépe dokáží, je třeba pít dostatek vody - nejlépe čisté. Určitě jim nepomůžeme různými limonádami slazenými cukrem – na tom si naopak bakterie pochutnávají.
Ale ani slina v nejlepší kondici sama nestačí na boj proti zubnímu plaku. Jenom pomáhá do doby, kdy nastoupíme s kartáčkem a generální úklid provedeme 2x denně sami (prostě ruční práce je ruční práce).
VII. Jdeme na to!
1. Žádná práce nejde od ruky bez kvalitních nástrojů – tedy ani čištění zubů ne! Je proto důležité používat kvalitní zubní kartáček, s jehož výběrem vám poradí zubní lékař. Určitě si nekupujte moc tvrdý a ani na zuby při čištění netlačte. Stejně tak je zapotřebí kartáček pravidelně měnit (kartáček, kde se štětiny ježí do všech světových stran a čistila si jím zuby už prateta Míla, asi nebude to pravé ořechové...)
2. Potřebujeme znát ty správné fígle, jak na věc, tedy správnou techniku čištění. S tím nám poradí odborník.
3. Je jasné, že když si na svoje zuby vzpomeneme asi tak jednou týdně, tak jim to moc nepomůže. Naše zuby by nám byly nejvděčnější, kdybychom si je čistili po každém jídle, ale kdo by na to měl přes den čas (no, my asi ne). Proto bude úplně super, když se budete zubům věnovat pravidelně 2x denně. Jednou ráno, kdy je dobré zuby čistit až po snídani (pokud ji tedy nejste zvyklí ukusovat v poklusu za ujíždějícím autobusem). Večer je dobré postarat se taky o mezizubní prostory – kromě kartáčku budete potřebovat i mezizubní kartáček, který se dostane do všech škvír.
4. Víte o tom, že máte nárok na pravidelné preventivní prohlídky u svého zubaře každý půlrok? Zubní lékař tak má přehled o tom, co se děje v našich ústech a může zasáhnout včas, když je na obzoru nějaký problém. Je proto lepší zajít občas relaxovat do zubařského křesla dobrovolně, než se přiřítit až ve chvíli, kdy se nám v ústech černá kaz velikosti kráteru. Ale nebojte, i v takovém případě si váš zubní lékař poradí.
/spracované podľa www.i-zuby.cz a www.zdravezuby.cz/
Záverečný test
